část první

8. října 2017 v 21:12 | ssecretdiaryy |  kluci, láska, zoufalost
Opět večer, jak jinak. A jak ses měla včera? Zeptá se mě má mysl, která touží srdci odpovědět konečně pozitivně. No..., líp jak včera a hůř jak zítra... Docela fajn odpověď... Taky proč ne, když jsem stále ve stejný kaši a kolotoči jako každej den. Možná už rok... i dýl... Sedím na posteli přikrytá dekou, chodidla mi hřejí ponožky s tučňáky a uskrávám čaj. Mě tak bolí hlava! Při každý vzpomínce na něho a při pohledu na mojí nástěnku nad stolem, kterou osvětluje malá lampička. Jo... ty fotky s nim bych asi vážně měla dát pryč. Ale proč? Vždyť já stále doufám a věřím... V blbost! Ty jeho oči... hlas. To, že s ním chci být, ale pořád nic! Čekání, čekání, čekání. Ale věčně se čekat nedá. A pak ta další věc. Úplně stejná, jen s někým jiným...
Podívám se na prosklené dveře za kterými se rýsuje silueta. Stín. Dveře se otevřou a vejde do nich... Sen nebo realita?

Láska.
 

Kam dál

Reklama